MASS EFFECT: ANDROMEDA Recenze

Sledovat Koupit Zde

Neustále se zrychlující doba letí takovým tempem, že se to zdá od posledního dílu epické sci-fi RPG série Mass Effect být jen chvilka. Věřili byste ale, že už je to celých pět let? Zatímco můžeme sledovat neustále postupující technologický pokrok, který přináší nové a nové vymoženosti v podobě hardwaru i služeb, některé věci se nemění a možná až trochu přešlapují na místě. Mass Effect: Andromeda přichází po tvůrčí pauze, po níž by naivní člověk čekal o to vyšší míru invence a hru, která by restartem série mohla získat tolik potřebnou svěžest. Jenže…

Příběh a jeho vyprávění byly vždy největší devizou Mass Effectu a důvod, proč si sérii zamilovaly miliony hráčů na celém světě. Jak se to ale úspěšným herním studiím stává – a nevyhnulo se to ani BioWare – jejich úspěch vyústil ve velký byznys, který pro změnu zapříčinil určitou zkostnatělost a zakonzervovanost. Touha riskovat a svěžest prvních dílů Mass Effect (ale i prvního dílu Dragon Age) se tak dle mého názoru postupně vytratila pod náporem toporně napsaných postav a děje, kde rozmáchlé kulisy vyplňuje rozpačitý příběh. Mám na mysli třetí díl série, ovšem ještě víc to platí pro Mass Effect: Andromeda.

Odvážně tam, kam se ještě nikdo nevydal?

Začnu nicméně na pozitivní strunu. Úvod do děje a první dvě tři hodinky hry slibují poctivý zážitek, v jaký jsem doufal. Hráč si zvolí roli jednoho ze sourozenců (Scotta nebo Saru) Ryderových, kteří se probudí společně s mnoha dalšími astronauty po šesti stech letech ve stázi. Jsou součástí pozemské výpravy cestující na takzvané arše do souhvězdí Andromedy za účelem průzkumu ohledně možného osídlení některé z planet.

Důraz na průzkum nové galaxie, kdy smyslem celé mise na Andromedu je objevování takzvaných „zlatých světů“ pro lidské osídlení, a to vše ve jménu startrekovské touhy po poznání, mi přišel velmi sympatický. V čele mise je Pathfinder, který lidské výpravě šéfuje, a po zhruba hodince hry tato role připadne na vás. Od té chvíle na vaše bedra spadne i všechno ostatní: objevování nových hvězdných systémů, politikaření mezi spřátelenými rasami na archách i boj s novými nepřáteli, které představuje hlavně ještěrovitá rasa Kettů. Mimochodem, nudnějšího a klišovitějšího nepřítele aby člověk pohledal v celé galaxii.

Epické sci-fi, nebo soap opera?

Hra vám bohužel velmi rychle ukáže, že s tím nejdůležitějším, tedy dějem a dialogy, si nikdo až tak hlavu nelámal. „Asi mi nezbývá nic jiného, než být Pathfinder,“ pokrčí rameny hlavní hrdina poté, co zjistí, že na něm visí osud lidstva v nové galaxii. Další účastníci a veteráni mise jsou sice dle vlastních slov „tím nejlepším, co vzešlo z Mléčné dráhy“, ale chovají se jako banda uražených středoškoláků na sportovním kurzu.

Plochost dialogů i postav místy hraničící se stupiditou je až zarážející, a to i v porovnání s tím, že v tomto ohledu poslední hry BioWare nepředváděly zrovna strhující výkony. O to otravněji působí všudypřítomný důraz na romance. Ryder může flirtovat s čímkoli bez ohledu na rasu nebo pohlaví, až jsem přemýšlel, jestli je jeho hlavním úkolem osídlit nové světy, nebo spíš rozšířit intergalaktický syfilis.

Samozřejmě, periodicky se vrací obstojné dějové momenty, ale doba mezi nimi je vyplněna stereotypními aportovacími vedlejšími úkoly v relativně otevřeném světě. Nic proti němu, ale sbírání surovin po planetách děj ještě dál zbytečně zpomaluje. Přitom o ten tu jde nejvíc! Nemůžu se zbavit dojmu, že po pěti letech čekání si fanoušci BioWare zasloužili trochu víc péče. Bolí to tím spíš, že kvalitní příběh je prostě základ dobrého RPG. A Andromeda v tomto směru připomíná spíš béčkové sci-fi v nablýskaných kulisách.

Osoby a obsazení

Co se týče zmíněných kulis, prostředí hry je výtvarně pěkně zpracované a lokace se povedly. Párkrát se dostaví nefalšovaný úžas, moc se mi líbil i vylepšený HUD a řada vizuálních drobností, které zážitek náležitě osvěží. Jak tomu ale u Andromedy je až nebezpečně často, kde se objeví plus, tam se objeví i minus. Animace obličejů, ale i postav působí, jako bychom se vrátili několik let zpátky. Dnes jsme přeci jen jinde. Mass Effect: Andromeda dostává v tomto směru tvrdě na frak od Zaklínače 3 nebo třeba i Horizon Zero Dawn. Opět je to nejvíc cítit právě u výpravných filmečků, které jsou alfou a omegou hry a přesto to vypadá, jako by je BioWare podcenili technicky i obsahově. Na druhou stranu, alespoň se hra slušně hýbe i na starších strojích.

Kde se ale série dočkala rozumného vývoje, jsou RPG prvky. Dle mého názoru je nejlepším dílem Mass Effectu dvojka, která ale poněkud doplácela na rozpačitý Paragon/ Renegade systém, kdy vám hra dávala možnost zachovat se v klíčových momentech dobře nebo zle bez nějakých „šedých“ variant. To u pokusu o uvěřitelné vesmírné drama vyznělo poněkud toporně. Andromeda v tomto ohledu přináší dialogové možnosti dle rozpoložení hlavní postavy. K problémům můžete přistupovat chladně a racionálně, přemýšlivě, emocionálně nebo přísně a dominantně.

Velmi často tak dialogové možnosti střídáte podle toho, co vám v daný moment připadá přirozené, aniž byste se museli nuceně stylizovat do role, která vám třeba nesedí. Zachován zůstal i prostor pro impulzivní reakce, kdy vám hra dá občas možnost v limitu pár vteřin rychle zareagovat na danou situaci s určitým afektem, například přerušit monolog nepřítele výkřikem či střelbou nebo shodit někoho do propasti.

Zdroj a zbytek recenze zde

7.3

Dobrý

Ztracené Heslo