Pro Evolution Soccer 2017 Recenze

Sledovat Koupit Zde

Připomíná to ty nejlepší romantické příběhy, jaké se kdy zrodily na zeleném pažitu. Šokující řecký triumf na Euru 2004. Leicester zvedající nad hlavu pohár pro anglického šampiona. David Beckham a jeho dva rohové kopy v posledních sekundách finále Ligy mistrů. No a taky PES 2017. Nevelký rozpočet, chybějící licence, za souseda tyčící se obr od EA Sports. Z toho vycházejí vážně titěrné šance na úspěch. A navzdory tomu všemu si už po pár minutách hraní uvědomíte, že tentokrát se v Konami urodilo něco speciálního.

Nejkrásnější sport na světě

Není to žádná revoluce. Nic, z čeho by vám přecházely oči. Nebude se konat žádné padání na zem v slzách a roztřesené děkování Bohu za druhý příchod fotbalového Krista (jeho první avatar měl mužný knír a hrál za Bohemku). Jde prostě jenom (jenom!) o fotbal, který je zase o něco zábavnější a plynulejší než předchozí díl. O fotbal, který se většinu času a většinou mechanik trefuje přímo do šibenice a jen sem tam způsobí otřes mozku chudákovi ve třicáté řadě. O fotbal, který je tak dobrý, že jste něco takového pravděpodobně ještě neviděli.

Tempo je tak akorát rychlé, působí dynamicky a napínavě, ale zároveň vyžaduje, abyste používali mozek a taktické myšlení místo Neymara, kličkujícího jako čamrda přes celé hřiště. Míč má tendenci odskakovat a odrážet se v těch nejnevhodnějších a zároveň nejrealističtějších chvílích, čili nikdy nevíte, jak která situace vlastně dopadne. Osobní souboje se vyznačují přesvědčivou tvrdostí, a když vaším dvoumetrovým obráncem nekompromisně přejedete maličkého štírka Agüerova typu, uspokojí vás to podobně, jako napodobení toho Florenziho gólu proti Barceloně. Naprosto skvěle působí i systém prvních dotyků, které nejenže lahodí oku, ale jejich úspěšnost zároveň dokáže být tím jediným rozdílem mezi vstřeleným gólem a pádem na zadek u okraje pokutového území.

Hledá se mozek Pláničky

Zápasy vypadají opravdu realisticky, a nejenom díky faktu, že vaši milionáři sem tam nezpracují balón nebo ho vesele pošlou do autu. Roli hrají i kvalitní animace, podtržené šklebícími se kukuči fotbalistů polopřesvědčivě imitujícími skutečné lidské emoce. Jediný, kdo v tomhle ohledu přišel trochu zkrátka, jsou brankáři. Tedy pozor, šklebit se dovedou minimálně stejně profesionálně, jako jejich kamarádi v poli, ale s pohybovými animacemi už je to o něco horší. Gólmani při zákrocích leckdy působí, jako kdyby ve vzduchu plavali v medu nebo se procházeli po povrchu Měsíce. Nejenže je to divné na pohled, ale leckdy padnou zbytečné góly proto, že se váš mrštný, hbitý tygr po skoku zvedá na nohy rychlostí na záda převrácené želvičky.

Tohle drobné selhání ale zcela vymazává umělá inteligence borců v poli, kterou pravděpodobně v tokijské centrále Konami řídí mozky vykuchané z lebek Pelého a Di Stefana. Překvapivá šikovnost AI je obzvlášť uspokojivá u spoluhráčů. Jejich náběhy dávají smysl a jsou nebezpečné. Vy tak jejich autory nemusíte vodit za nožičku a prostě se soustředíte na správné načasování svého pasu. Svou roli navíc hrají i speciální psychické atributy, které určují, jak se ten který hráč bude na hřišti chovat. Když proti vám hraje Modrić, rád si potáhne míč dopředu a tvrdě vypálí. Busquets zase mnohem ochotněji předá míč kreativnímu spoluhráči a bude se soustředit na lámání nohou.

pes-2017

Derby ve středověkém stylu

Ano, i defenzivnější hráči posnídali, navzdory radám týmového doktora, nějakou tu vtipnou kaši. Zvlášť stopeři nedají nic zadarmo. Vystihují přihrávky, výtečně napadají, jejich skluzy umí být až drtivé. Největší problémy jim dělají nízké centry do koridoru nejistoty mezi brankářem a penaltovým puntíkem – z takových situací často padají vlastní góly. Což ovšem naprosto odpovídá reálnému fotbalu, a tak to je vlastně spíš pochvala než kritika.

Je ovšem pravda, že AI občas vyrobí nějaký ten úlet. Může to být třeba hrozivě příšerná a hlavně nerealistická minela obránce typu Johna Terryho, který v naší realitě zběsilé vybíhání zcela mimo svou určenou pozici přenechává Davidu Luizovi. Poněkud úsměvná je taky zvýšená agresivita zápasů, které hra považuje za derby. Ať už se spolu utkávají slavní soupeři Sunderland a Newcastle, nebo pochybní rivalové Nantes a Saint Étienne, výsledkem bývá brutální řežba s množstvím oddělených končetin na úrovni Texaského masakru motorovou pilou. Soupeři sebou zběsile hází do jednoho skluzu za druhým, a pokud jste dostatečně šikovní, můžete jich pár bez problémů vykartovat. Ne že by některé mače ve skutečnosti nekončily pořádnými bitkami, ale opakované a úmyslné likvidační zákroky přes kotníky jsou trochu moc i na istanbulské derby.

Zbytek a zdroj recenze zde

8

Skvělý

Ztracené Heslo